Jsme děti Slunce a dobejváme svět plujem si mléčnou dráhou miliony let hvězdy nám svítí do očí když náš hvězdolet je jim na dohled Jsme děti kosmu, nevíme co je strach řadíme se vedle sebe do oběžnejch drah občas nás ale zaskočí když nám do očí spadne hvězdnej prach Tak modleme se k Slunci, jak nám sám Helios káže že nás živí a dodává kuráže že můžem vidět sebe, nebe, moře, hory, pláže že každej den se ráno zas ukáže a jeho záření Zem na ráj promění Jsme děti Slunce a dobejváme svět generace bez senzace po tisíce let a z galaxie sousední zní příliš mnoho vět není co závidět Tak modleme se k Slunci...