S^Cálem zn^Gí p^Fotlesk posledn^Cí, j^Feště chvíli m^Cáš proč se sm^Gát, sb^Círáš z n^Gěj vš^Fechno nevšedn^Cí, i kd^Fyž ti předtím zn^Cěl už tisíckr^Gát. Slábne smích i reflektorů zář, končí další den úklonou, skládáš cajk, obracíš kalendář za zaprášenou oponou. ®: ^AmiA pak zavřou krám a jseš v autě sám, st^Gále dál štych do očí sv^Amiítí a z rádia zas slyšíš vlastní hlas, n^Ga na na^Ami ...^{G, Ami, G} Ráno spíš, jas oken zářících, vůni černé kávy si dát, závidíš všem lidem v ulicích, na chvíli jdeš na domov si hrát. ®: A zas jedeš dál, vstoupíš na portál, kdopak ví, kolikráts' tu zpíval, pak přijde tvůj čas, slyšíš vlastní hlas, na na na ... =1. =2.