Já Gvám to, pane, Emipovídám
na Granní vítr Emitu čekám
ať Gvypráví mě, E7jak se toulal Aminad ní. D7
Snad Amivinen je pohár, co D7leží tu,
že Gvítr v ranním Emipřeletu
mě Amivoní, hm, D7voní,
CVysočinou, GVysočinou. D7GZa ním poštovní vůz dlouhé míle Amikrájí,
Cdálkou zrozenou D7nemoc posíGlá, D7Gs ní prchají léta, odplouvá Amimládí,
Clék je však jen D7noční na můj Gsen. G7
O tom, že Cna horách se mlha Dv údolí Gřadí, G7
jak Cpotok s loukou si D7mládí nechám Gzdát. G7
V letním Cpřístřešku, kde měsíčDní
stín vítr Gloudí, Emi
v rose Amistudící,
v louce, D7vonící CVysočinou, GVysočinou.
Ráno každý sen, i ten tulákův slunce ruší,
pak na tisíc ozvěn noční děj stále má.
Jednou odešel a dálky sám už krátí,
Vám prozradím: ten poutník, to jsem já.
Na známou stanici se můj vlak brzy vrátí,
tam si kolejí špásem do polí jen tak sáh.
Spomalí outlé vlákynko tváře, až studí,
oči závidí setkání s Vysočinou, s Vysočinou.
Proč vám to, pane, povídám,
když vítr líp to řekne sám,
co je za kolejí, která v trávě končí,
jen počkejte se mnou chvíli tu
na vítr v ranním přeletu
jak voní, hm, voní, Vysočinou, Vysočinou
Vysočinou, mojí Vysočinou.
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.