Díky, l^Aásko má, jsi tak báječná, když tě l^Eíbám, pes ^Du nohou tv^Eých^A,^{E, D, E} kdekdo říkává, kdo tě málo zn^Dá, ať si p^Aozor dám, že je m^Dilovat hř^Eích^A.^{D, E} Život můj byl jenom prázdnej cíl a já přání mám: všechno zapomenout, chtěl bych sen mít a o tobě snít, chtěl bych věčně spát a už neprocitnout. ®: Sn^F#miům závid^Dím, ž^Hmie smějí l^Aidem lhát, sk^F#miálou b^Dýt, sv^Hmiou bolest n^Aedat znát, sn^F#miům závid^Dím, l^Hmietí nad r^Aánem dál, nám zbyl jen pláč pro planej ide^Eál. Z tvých úsměvů jsem jak v ráji snů, pár křídel mám, letím zamilován a s přísahou, co mám na rtech svých, větru zpívám, v srdci kladivo mám. ®: Já se vždycky bál, že tě nepotkám, že se zmýlím, že tě neoslovím, dneska tisíckrát řeknu "mám tě rád", proč to bývá, na to neodpovím. ®: