Snem plným stínů slepě procházím, nevím odkud jdu a kam půjdu dál, jen jediná tvář mně v duchu provází, jen jeho vidět bych si přála. Pouze s ním, nemám pocit, že bloudím, vím, že dokud jsem s ním se v cizím světe neztratím, že mám zase na čem stát. Pouze s ním nemám pocit, že bloudím, dýchám z plných plic a nebojím se závratí, dobře vím, že má mně rád. Pouze s ním můžu klidně snít, pouze s ním můžu šťastna být, pouze s ním dokážu světem jít a tak jak žít se má, dál žít s ním, jen s ním, pouze s ním nemám pocit, že zbloudím. Noce jsou tu dlouhé, dnům tu chybí lesk, lidé jsou průvod cizích tváří, městem plným stínů pronáším svůj stesk, jen jeden bod mi v té tmě září. Pouze s ním, nemám pocit, že bloudím, vím, že dokud jsem s ním se v cizím světe neztratím, že mám zase na čem stát. Pouze s ním budu klidně snít, pouze s ním můžu světem jít, je to tak jak má být, jenom tak dál chci žít. Pouze s ním, nemám pocit, že bloudím, vím, že dokud jsem s ním se v cizím světe neztratím, že mám na čem pevně stát. Pouze s ním můžu klidně snít, pouze s ním můžu šťastna být, pouze s ním dokážu světem jít a tak jak žít se má, dál žít. Pouze s ním, jenom s ním, pevně vím, že s ním v dobrým i zlým dál chci žít.