Klopítám po straně silnice, na okraji sráz, bojím se, že nejsem zcela zdráv, že všechny co jsem myslel, že mám rád, snaží se házet špínu na nás přátele nakonci cesty poznáš, Ty druhé pohledem rozeznáš, však to znáš A snad se odprostím od těch lží, křivích očí, pohledů co ničí, Není to slast čekat na propast, mám či se ve své hlavě s tebou prát, Nevyhrávám, za pravdu Ti nedávám asi to moc nezvládám, ale ještě to nevzdávám Necítím útěchu v tom někomu nadávat smysl pro mě to postrádá, radši hledím na vlastní záda sám a přitom rád pomáhám, po malých kručkách, skutkách zahalená tvář Nesoudím na první pohled, nejsem žádný zbabělec, zdravím a loučím se nakonec jako správný spořádaný chlapec hodně myšlenek v jedné větě, souznění generací je to věkem ještě nejsem starý ječmen na všechno přicházím časem, učitel sobě a oba zrajem, vyšší nároky si kladem, dosáhnout toho, musíme někdy i mnoho Propustnost signálu, ignorace sama sebe, luštím z křišťálů kolem mě ty slety hyen(bohů) Ty řídí všechno mé, neovládám téměř nic, letím čelem proti zdi, ta čeká a počítá vteřiny(na odpuštění)