Mít tak tu moc i když je noc a nebo den vypnout mozek, aby spal. Nic necítit, nic nevědět a nebýt tady, nebýt tam. Jenže to nejde, a i když spím, nevypínám. Vím, že to přejde, až přejde ten pocit, co mám - ten sebeklam. Čím víc mám let, čím víc mně svět odsává z žil, tím častěji přichází. Ta myšlenka má už i tvar a má můj hlas, vtíravě doráží. Tak vypni se sám, já odmítám, cestu znám, vede jen tam. vím, že zpátky to nejde, tak rozhodně nevypínám.