DOTEKY V KAPKÁCH Dotkni se prstem kůže mý, neptej se, jestli se to smí. A já jak svíčka zahořím, spálíš mě, zbyde jenom dým. Neznám tě, jen slyším tvůj hlas, jsem z nás ten, který zastaví čas. V přívalech deště nejde nesplynout, ohněm zadusím, co nechce vyhasnout. A stále prší, a stále prší v nás, do tmy se nořím, tebe se dotýkám. V kapku se měním, živly se nechám vést. Bušením, chvěním, hlavu si nechám splést. Až ve tmě rozplyne se strach, a z touhy zůstane jen prach. Než hvězdy vyblednout stačí, všechno už bude jinačí. Jak vítr pohladím tvůj vlas, jak bouře rozprostírám se v nás. Pocítím kapky stékající v proud, jiskru zapálím, déšť promění se v troud. A stále prší, a stále prší v nás, do tmy se nořím, tebe se dotýkám. V kapku se měním, živly se nechám vést. Bušením, chvěním, hlavu si nechám splést.