Jsem doma sám a přesto obklopen náramnou spoustou podmanivých žen. Smějí se na mne ze všech bílých stěn tak hloupě a tak mile. Jsou noci, kdy bych umřel pro víru že jsou tu pro mne a mně na míru. Škoda, že sám je léta z papíru tu stříhám z dlouhé chvíle. Chci dát ty dívky tváří ke stěně. Sotva však začnu, spatřím nechtěně zprávu, jež mi dávno v uších zvoní. Na rubu snímku drobnou kurzívou v rubrice \"Různé\" jen tři slova jsou. Ohlašují: Benefici černých koní. Z rádia zpívaj zlatí slavíci. Z okna vidím starce, kráčí ulicí jak proti proudu řeky hučící. A neslyší ty hity. V dostihu světa není favorit. Je černým koněm - ale co má být? I černí koně mohou zvítězit a to je důležitý. Když ani děti už mu nepíší, když přijde chvíle nouze nejvyšší, hledá místo, které teplem voní. Po kostkách dlažby, nebo v závějích teď půjde za svou zbylou nadějí. Nabízí ji Benefice černých koní. A holka, kterou nikdo neměl rád, si dala dvěstě fotek udělat. Přečetla třikrát každý inzerát, co vyšel v Mladém světě. Jak ale běží týden za týdnem ptá se, kde jsou ti \"čtyři v zeleném\". Proč mlčí značka \"Odepíšu všem\"? ta šance v jedné větě. Každý z nich jistě dávno napsat chtěl. Pak se však ztratil, zranil, uhořel. Věděl přitom míň, než málo o ní. Tak jako hejno, které odlétá ze spárů zimy někam do léta ona míří k Benefici černých koní. A jako Golém, jemuž vzali šém, je tenhle mladík s divným pohledem. Maliny světa slévají se v džem když nikdo neví, kdo jsi. Tamtoho vedle, toho ale znáš. Má bílé vousy, je to Mikuláš! Ti, kterým rozdal dárky i svůj plášť už sotva vzpomenou si. Jen další vousáč, co je bez peněz. Včera byl někým, ale kým je dnes? Lidská paměť není paměť sloní. Uhání proto nocí na saních. A práská bičem, aby ještě stih všechny známé v Benefici černých koní. Na tvářích stopy noci probdělé z hospod se trousí strážní andělé. Nemůžou lítat, jsou dost při těle a chodí nešikovně. Přesto se snaží každé pondělí, aby si aspoň matně vzpomněli, kam se jim jejich lidé poděli. Ach, proč jen nešli rovně. Anděli strážný, mocný přelude, nehledej v nebi, tam to nebude. Mraky vodu a ne slzy roní. Ta tvoje voda, ta je bez chuti. S pozemskou solí nemáš vyhnutí. Musíš dojít k Benefici černých koní. Já svoje okno radši zacloním. Mám tu ty krásky, snad se vrátím k nim. Anebo půjdu, vedle zazvoním. Ať poznám, kdo tam bydlí. Ta co mi přišla právě otevřít není moc k světu, stejně jak ten byt. Já jí však můžu rumem pohostit a nabídnout jí židli. Napohled jsme jak duo komiků. Naštěstí tady máme muziku. Zpívám la-la-la, jenom pro ní. I špatné písně jsou jak dobrý klih. Lepí nás k sobě, a já cítím z nich skřípat dveře Benefice černých koní................