Jiří Zmožek a Marcel Zmožek - Otče můj (Jiří Zmožek / Jiří Zmožek) Syn: Otče můj, proč volám do nebe jenom když mě smůla provází, jen tehdy myslím na Tebe? Co se to stalo, Bože můj volám, když jsem v nesnázích? Proč Tě hledám, Bože můj jenom když mě smůla provází? Otec: Synu můj takhle to všichni dělají, nemají jiné řešení, protože pravdu neznají. Potom jsou často zděšeni a východisko nemají a někde v koutku potají, všichni pak ke mně volají. Syn: Otče můj, ještě si myslím o sobě, že mezi lidmi právě já jsem nezávislý na Tobě, že jenom vlastním úsilím vyhnu se bídě a chudobě a můj úspěch a vítězství, že nezáleží na Tobě. Otec: Synu můj tohle mi ale říkají jenom ti, synu můj, kteří mou lásku neznají. Neví, že když se zmítají ve svých problémech a potížích, že o nich dávno všechno vím, že na ně s láskou pohlížím. Syn: Otče můj, ještě chtěl bych Ti teď říct to co mě mrzí, Otče můj, to co mě mrzí ještě víc. že spoustu věcí správně nevidím na spoustu věcí pořád naříkám a lidem často závidím a často pravdu neříkám. Otec: Synu můj vidím Tvé slzy na skráních. Synu můj to spraví jenom pokání. Chci abys věděl, Synu můj až zase budeš v potížích, že za to Ježíš, Boží syn zaplatil na kříži. Chci abys věděl, Synu můj až zase budeš v potížích, že za to Ježíš, Boží syn vylil krev svou na kříži. Chci abys věděl, Synu můj až zase budeš v potížích, že za to Ježíš, Boží syn zaplatil na kříži.