Už zrezly bezy listí potemělo červen se zlomil jako číšník v pase v dlaních mi vězí tvý večerní tělo myslím si nebuď, když mi říkáš - tvá jsem Hlavou mi táhne zas burlácká píseò když vleču loïku s pískem tvýho citu Proč nejsem jáhnem, kterej pomodlí se a klidně usne v náručí svých ... Hradčanské věže tyčí se jak ostny a dole houká parník př návratu čtu si tě v leže asi nejsem cnostný když ve tmě hladím tvoji malou patu Proč jsi tu se mnou když jsi jinde doma a proč si bydlíš v mým ramením důlku tvá ústa se vemnou do všech míst jen co mám ústa máš zralá na trest za potulku Naproti zhasli možná milují se možná i spánkem půlku června světí tvoje rty spásly mou burláckou píseò myslíš si - hloupá, že víc nepřiletí Už zrezly bezy listí potemělo červen se zlomil jako číšník v pase...