Vzpomínám si rád na léto v tichém kraji, na pohled tvých očí, co bolest neutají. Jak se mohlo stát, že všichni zapomněli na tvý ruce v trávě, v léčivém jitroceli. Ref. Vidím tě v listech stromů, vidím tě v kameni. Můj Bože prosím o tvoje znamení. Že všechno má svůj řád, že chybovat jsme směli, když hledali jsme spolu sílu v jitroceli. Je těžké vnímat čas pod zámkem na zámku, našli tě na lůžku s hlavní u spánku. Necítíš už nic, lásku ani zášť, služebnictvo tvý nosí čistý bílý plášť. Ref. Vidím tě v listech stromů, vidím tě v kameni. Můj Bože prosím o tvoje znamení. Že všechno má svůj řád, že chybovat jsme směli, když hledali jsme spolu sílu v jitroceli. Tak zas příští týden, loučím se s tebou, čelo mi hoří a nohy, nohy mě zebou. Hučí mi v hlavě, jako v létě včely, na louce v květu, v léčivém jitroceli. Ref. Vidím tě v listech stromů, vidím tě v kameni. Můj Bože prosím o tvoje znamení. Že všechno má svůj řád, že chybovat jsme směli, když hledali jsme spolu sílu v jitroceli.