Tak jako když se díváš na moře
co bylo dole je teď nahoře
snad se to zdá snad je to tím
že všechno je jen prozatím
A už se žene vlna za vlnou
všechno je spojený tou černou tmou
a odnáší nás bůhví kam
a já se přitom tiše zalykám
A tak dál
A tak se zdá že bouří oceán
opilej koráb je tou smrští hnán
snad zázrakem už drží jen
a nikdo neví je-li noc či den
A tak dál
Nic nevím já a nic nevíš ty
a jsme tu spolu takhle zakletý
ten příboj který vlny přihání
snad připlaví k nám jednou poznání
A tak se prodíráme temnotou
ke světlu který hoří jako troud
zahoří zasvítí a zhasne zas
a potom tma co vždycky křísí nás
A tak dál
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.