A těd mi řekni jestli si pamatuješ jak jsem přišel k tobě zrovna k jaru a ty jsi mě stále odmítala, že žádná objatí nepřijdou k zdaru Co se stalo, co se stalo, co se stalo pak? Že všechno bylo zrazu tak ňák naopak? A skaut, co si pískal tuhle melodii měl se stát mužem při legií? Tento skaut měl to trochu pomátlí a chtěl, aby všechno kvetlo ve váze A slunce ho pálilo do očí a oblaky pluli po obloze Jó, nechtěl jsem tě zranit, tak mi prosím promiň, já nechtěl ani křídla přistřihnout a i když vím, že vztahy jsou trochu zvláštní tak tys' mi chtěla je odtrhnout! A já tak zrovna nevědel co s tím A já tak zrovna křičel o pomoc A jediné co přišlo dřívě než utonoutí v řece bylo tvé břímě a lapání o moc A já vědel tyhle věci trochu dřív a já doufal, že jsem jenom opilej a že nikdy nenastane rákosí, co utopí řeku ve své vlastní flotile A já tušil, že to slunko pálí, ale nevěděl jsem, že až tak moc A cejtim chlad, ale nejsem spálen až když jsem vysleh' svou touhu o pomoc A já pískám dál svou melodií a čekám komu se zalíbí a nevnucuju, ale nepřestávám měnit mé já, to není správný A já tak zrovna nevědel co s tím A já tak zrovna křičel o pomoc A jediné co přišlo dřívě než utonoutí v řece bylo tvé břímě a lapání o moc A až teď zrovna vidím jak jsou lesy krásný a ty stromy jsou neskutečne vysoký a až teď vidím jak tá tráva roste a jak lidi otevíraj obloky Je to daň za bytí nezávislej od osoby, co čeká toho tolik, co nejsem schopen dát ji, abych spokojen byl a ona taky, ale přísahat ti mohu, síce, že budu tě mít ve svím srdci tak dlouho jako moje plíce přímaj' vzduch a žijí v mých náčrtcích, co uschovávám! Co pochovávám! Co uschovávám dlouho, dlouho, dlouho, dlouho NAVĚKY! Co uschovávám navěky...