Stával kdes krám, je to řádku let,
stařík hračky prodával
a cínový vojáček, co jednu nohu měl,
stál zastrčen v rohu sám.
A naproti v skvělém paláci,
stála malá, krásná
primabalerína v sukénkách,
jak z květiny lehký vzdech.
A z místa, kde cínový vojáček stál
a díval se jí přímo do očí,
ten cínový vojáček tak láskou vzplál,
ach, kdo ho jen vyléčí ?
Až jednou neštěstí,
stařík balerínu prodal
a cínový vojáček vyskočil
a vydal se ji hledat dál.
A déšť ho zanes do moří
a moře v dalekou zem
a viděl mnoho šťastných dětí
a hrál si s nimi jen.
Až jednoho dne pak nalezl,
její dům a už byl stár
a když hodiny odbily půlnoc,
ucítil hrozný žár.
To lidé hodili ho do kamen,
do ohně, v kterém chci zemřít i já,
ten oheň, ó, to je lásky žár
a já z něj kousek mám.
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.