Má vousy jako Pasteur a dal mi kytku aster a neřekl mi nic víc než-li : „Tu máte“. S ním fakticky čas letí, to stalo se v půl třetí a najednou vám koukám je půl desáté. Normálně šly jsme spolu městem, jak spousta jiných kolem nás, včas oba dva jsme našly hlas a povídaly jsme si normálně. Prý v roce šedesátém šestém až bude dávno všude mír, tak on, že má být inženýr a že by se mnou chodil normálně. Když jsem šla domů, bála jsem se táty, určitě nás viděl u dveří a on vám nic, jen podíval se dlouze a řek mi, táta zlatý, tak jdi si ohřát večeři. Snad ví, že v šedesátém šestém už bude vážně všude mír a že chci víc než suvenýr, no že jsem prostě šťastná, normálně. Když jsem šla domů, bála jsem se táty, určitě nás viděl u dveří a on vám nic, jen podíval se dlouze a řek mi, táta zlatý, tak jdi si ohřát večeři. Snad ví, že v šedesátém šestém už bude vážně všude mír a že chci víc než suvenýr, no že jsem prostě šťastná, normálně. A že chci víc než suvenýr, no že jsem prostě šťastná, normálně, a že chci víc než suvenýr, no že jsem prostě šťastná, normálně.