Můj otec odešel z Japonska v roce 1905 Bylo mu 15,když emigroval z Japonska On,on...on pracoval dokud nebyl schopen si koupit místo A zařídit obchod Dovolte mi říct vám o příběhu ve formě snu Nevím,proč to musím říct,ale vím,co to znamená Zavřete oči,představte si scénu Tak,jak vám ji představuju,byla 2.světová Když se muž jménem Kenji probudil Nebyl voják Byl jen muž od rodiny a vlastnil obchod v LA Ten den se vyplazil z postele jako vždycky Slanina a vejce se ženou a dětmi Žil ve druhém poschodí obchodu odkud utekl Odstěhoval se z Japonska do LA Říkali mu imigrant V Japonsku by mu říkali Esay Což znamená "první generace v USA" Když se všichni báli Němců,báli se Japonců Ale nejvíce se báli napadení A to ráno,kdy Ken vyšel vyn na práh Zčernalo,protože Právě tam,na první stránce novin bylo Tři týdny do konce 1942 "Pearl Harbour zbombován a Japonci přicházejí" Obrázky umírajících a utíkajících vojáků Ken věděl,co dělat Jak tušil,prezident řekl "Zlí Japonci v naší zemi budou zavíráni" Dali Kenovi několik dní Aby zbalil celý život do dvou zavazadel Jen dvou kufrů,ani si nezabalil svoje věci Někteří příbuzní ani neměli kufr aby se sbalili Tak jediné,co jim dali,byla dvě zavazadla Když se děti ptaly mámy:"Kam jdeme?" Nikdo ani nevěděl,co jim říct Ken nechtěl lhát,řekl:"US hledají špióny Takže musíme žít na místě zvaném Mandinar Kde je mnoho japonských lidí" Přestaň,nekoukej na pistolníka Nechceš aby se vojáci vyptávali Jestli utíkáš,nebo ne Protože jestli se pokusíš o útěk,dají ti ránu Ostatní než aby se pokoušeli na to nemyslet Raději se tím snaží netrápit,být spolu Někdy se dostaneme pryč,někdy,někdy... Jen co válka vypukla G.I.přišli,prostě přišli do domu "Musíte jít" "Všichni Japonci musí jít" Vzali pana Leeho A lidé nechápali Proč ho museli vzít Protože byl jen nevinný soused Takže teď byli ve městě vojáky obleženém Každý den,každou noc na ně shlíželi Z věží u zdi Ken je nemohl nenávidět Dělali jen svoji práci Nechtěl dělat problémy Měl malou zahrádku se zeleninou a ovocem,které Dával vojákům zabalené v igelitce,kterou jeho žena vyrobila Ale ve skrytu duše chtěl jen zachránit život svojí rodině, Válečným zajatcům v jejich zatracené zemi Proč? Čas ve vězeňském táboře uběhl Chtěl aby žili tka jako když byli volní Jediná možnost jak se dostat ven bylo vstoupit do armády A pochopitělně,někteří muži z armády vystupovali,poznamenaní A zničení létáním nad Japonskem s bombou Že 15 tisíc tun spustili a pěkně rychle tak válku skončili Dvě města byla rozbita na kousky,konec války přišel rychle Ken utíkal s velkou nadějí na normální život se svými dětmi a svojí ženou Ale když se vrátili domů Uviděli to,kvůli čemu se najednou cítili tak osamocení Ti lidé zničil každý pokoj Rozbitá okna a vykopané dveře V přízemí nápis "Japonci už nebudou vítáni" A Kenji položil svoje kufry na zem,vyšel ven On,koukal na svoji ženu,neschopen jediného slova Ohlédla se na něj,utřela si slzy A,řekla: "Jednou budeme v pořádku,jednou" Teď,ta jména byla změněna,ale ten příběh je skutečný Moji rodinu zavřeli v roce '42 Moje rodina byla tam,bylo to temné a hnusné A nazývali to tam Pohřební Tábor Když jsme se poprvé dostali z tábora...uhh Bylo to...pěkně...pěkně zlé Já,já si pamatuji,můj muž řekl "Zůstaneme do konce?" Potom můj manžel zemřel den před zavřením táborů...