A něco milých úsměvů, a hezkých pohledů jen pár, co se prodírají modrou mlhou, zakouřenýho baru. Pár sklenek stačí, za brány padají, co dál? A jen málo času zbývá, čert aby to vzal. Zvolna lampy zháší svítání a touhy marné colání, ty nechceš zrovna zůstat sám a tak začneš další flám. Z citů svých nesmíme dělat smetí, když nám týdny dál, jak ptáci letí, spolu být většinou v vzpomínkách i tak je to dost krásný vztah, Srdce svý nesmíme nechat zhroutit, co si vlastně můžem nabídnouti, pořád ptát se, zda to za to stojí, a který z nás se čeho bojí. Těď jen z těch úsměvů, střípky skládáš, vzpomínáš. Na úžasnou něhu, i ty ji v sobě máš. A dál jen doufáš, sníš a noc, natahuje plášť. Ty oči zas se střetnou, citům volnost dáš. Zvolna vchází nový den, skutečnost či pouhý sen, ale dík za tohle svítání, vždyť ty se snům nebráníš. Z citů svých nesmíme dělat smetí, když nám týdny dál, jak ptáci letí, spolu být většinou ve vzpomínkách i tak je to dost krásný vztah, Srdce svý nesmíme nechat zhroutit, co si vlastně můžem nabídnouti, pořád ptát se, zda to za to stojí, a který z nás se čeho bojí.