Probíráš se bolestí, pěsti letí tmou, stíny kolem šelestí, kastaněty řvou, stovky nocí bezesných do tvých tepen tnou, zmateni na rozcestí, nemůžou se hnout. Rukou prázdnou drtíš beznaděj, víš co neviděj, neslyšej. Střípky pravdy sevřený, řežou do dlaní, dobíraj si svědomí, budí ze spaní, neúnavně čekají, jen se nadechnout, lži a křivdy, podrazy, jednou rozetnou. Rukou prázdnou drtíš beznaděj, víš co neviděj, neslyšej, slepou brázdou táhneš znamení, že se ledy hnou, roztajou. Svou rukou prázdnou drtíš beznaděj, víš co neviděj, neslyšej, slepou brázdou táhneš znamení, že se ledy hnou, roztajou, Rukou prázdnou drtíš beznaděj, víš co neviděj, neslyšej,