Já to zkrátím ^{C Ami C}I když je půlnoc, nejdu spát já v sobě zvláštní prázdno ^Amimám a místo bílou peřinou se párou z čaje přikrý^Fvám. ^CA do stěn ptáci, stínů mých, těď bijí křídly, jsou jak ^Amijá, mě v uších tvoje loučení se ještě stále ozý^Fvá. Já to ^Czkrátím. Já to ^Fzkrátím radši hned. Já to ^Dzkrátím jak se dá. Je mi ^Flíto, že to končí, tak to ^Gzkrátím, lásko má. ^CTy před pár týdny vrátil ses a říkals navždy, tento^Amikrát, že u mě teď už zůstaneš, že víš, že ji už nemáš ^Frád. ^CPrý si se zbláznil akorát, teď ale ze sna proci^Amitáš, hned na to ještě tentýž den znovu náhle poví^Fdáš. Já to ^Czkrátím. Já to ^Fzkrátím radši hned. Já to ^Dzkrátím jak se dá. Je mi ^Flíto trapných řečí, tak to ^Gzkrátím, lásko má. ^FTěch výletů a návra^Dtů, těch usmíření na ^Cpár dnů...^{Ami C}Zas vidím, jak jsi vstal a šel ke skříni ve zdi vzít si ^Amiplášť. Už poznám, kdy chceš jít zas pryč a vždycky zrakem uhý^Fbáš. ^CA ruce v hloubce kapes máš, jak divný ryby, kdo je ^Amizná, už nemám tvoje náručí, jen píseň jež tu dozní^Fvá. Já to ^Czkrátím. Já to ^Fzkrátím radši hned. Já to ^Dzkrátím jak se dá. Je mi ^Flíto, že to bolí. Já to ^Gzkrátím, lásko má. ^FSpousty cest, ^Gtam i zpět, ^Fspousty lží i ^Gkrásných vět, ^Fsem tam květ a ^Gtrápe^Cní, ^Dten refrém tvého kráce^Gní mých dní. ^CTvé věčné pouti k ní a zpět mi kradly čas a spousty ^Amisil, já, pitomá, to vím až teď, že nikdy nic jsi nezkrá^Ftil. Já to ^Czkrátím. Já to ^Fzkrátím radši hned. Já to ^Dzkrátím jak se dá. Je mi ^Flíto, že to bolí. Já to ^Gzkrátím, lásko má. ^FTvých výletů a návra^Dtů, tvých bludných kruhů znám ^Cdost...^{Ami C Ami C Ami C}