Uprchlikova romance Jsme bez domova porad cestujeme bez cile neni kam jit divadlo je zavreny a my hledame ukryt lidsky srdce vybuchuje v rannim zapadu slunce tady je volani tech kteri řvou pro neznamy duvod tohle je to zasveceni tomu sudu co kazdej den citime na zadech tohle je to zasveceni tomu kulometovi ktery strili nad nasima hlavama bojime se toho cim jsme nabijime na zitrek nase zbrane a pistole bojime se toho co je uvnitr zhnuseni, strach a utrpeni chladny jako led nechces pustit nikoho do svyho pokoje odkryt se pro ulehceni bolesti a vnitrniho zabijaka a tak tu znovu jdem hlavou proti zdi a tak tu znovu jdem zoufaly cin tech kteri jsou za lajnou tohle je to zasveceni tomu sudu co kazdej den citime na zadech tohle je to zasveceni tomu kulometovi ktery strili nad nasima hlavama bojime se toho cim jsme nabijime na zitrek nase zbrane a pistole bojime se toho co je uvnitr zhnuseni, strach a utrpeni tak je vubec nekde klidny misto kde byt kdekoliv kde muzeme odejit nechat vsechno za nama a nechat svitit slunce misto toho porad bojujem v hlubokem tichu hledame mir neco v co muzem verit