1) Já býCval hEmiodný táAmity syn,to kdekFdo o mnGě ví,C
byl jsem kDmiovboj, myl jsem okFna, nádobíC,G7
měCl jsem málo do začG7átků, jak čas míFjel, ještě mEmiíň,
pak přiFšlo ráno ráGn, já byFl jsem dotázáGn,
jesFtli necDmihtěl bychC se velAmikým hercGem stát
a mlFádCí Dmisvé jCá na hGůl začal brCát.
2) Když záhy nastal lepší čas, já moc dobře jsem si žil
a kovboj rychlým cvalem zmizel v dál,
a smát se jen a sólo hrát, to byl můj ideál,
léty prý jsem rost a rost,kdekdo slavný byl můj host,
co mě čeká, já jsem neměl tušení,
já se smával radám zkušených.
3) Co říci vám, když vzpomínám, jak hladce oholen,
já náhle zrcadlem byl osloven:
"Tak se díváš tam kde míváš klidný výraz každý den,
však, kdepak je tvůj hlas, kam se poděl tmavý vlas,
tak jen v koutě tiše stůj a poslouchej,
hrFát dCál sDmimíš jCen rFolCí vFýprodGej.
JCipi já já Amijou, jupCí já já Amijej,
jseCš chlap, Amitak svCé dDojetí skrGej!
HrFát dCál sDmimíš jCen roGlí výprodCej.
4) Sladká vůně pomerančů a ten kovboj, jak ho znám,
je stále mlád, snad jen díky záplatám.
Svoje místo s dobrou radou jiným bláznům přenechám,
stejně nemám nadání, snad jinde je mé poslání,
proč jen
mládí své FjáC nDmia hůCl GzaCčal brát.
5) = 1)
|