Vzpomínám…
Jsou věci,který už si nechci nikdy zopakovat,ale strach z nich se mi vrací pořád znova. Zaujmul sem obraný pozice,naučil jsem se si nestěžovat,ale najednou jsem zjistil,že už nevím,jak se zamilovat.Chlad bylo to ,co mě obklopilo a hlad po,milovat bylo to jediný co zbylo,je to tak, můžu jen doufat,že neujel mi vlak.Snad mě z toho ledu přijde někdo vysekat.Za lásku mám prej bojovat,nikdy to pro ni ale nesmím vzdát,fér,z toho jsem už vyrost,jak mám ale věřit,že mám na výběr.Co nechceš, to prej netrvá,ale když chceš,tak máš snahu.Je to oukej,nahoru a dolu jako ve výtahu,ale kotě víš,že si nemůžem bejt jistý,pravděpodobně se z toho nominálně jeden z nás do rána vyspí.Tak je to ostatně poslední dobou vždycky.Když já nevím,tak ty jistě víš,a když nevíš ty,tak vím třeba já,no a když neví ani jeden,možná není co vědět,můžem jen doufat,že to nějak svedem.Řeklas:,,Hlavně žádný plány předem“,ale co takhle ještě jeden Jameson s ledem a ke komu z nás jedem?
Ty víš co chci říct,já vím co chceš slyšet,možná proto jsme pořád tak tiše,jo.Rád bych ti pošeptal,co mě tíží,ale už stojím na ostrůvku a tramvaj se blíží,vím,že mě nikdo z vokna nevyhlíží.Ty spíš,protože víš,co bude až se probudíš.Zvykli jsme si nečekat,stačí nám ta krátká blízkost člověka.Jsme naučeni nechtít víc,umíme prožít chvíle bez hranic v noci,ve dne je všechno pryč,a už je nám trapný ptát se na číslo,vzpomínky na čas a na místo.Narozdíl od zábran ani to jméno nepadlo,tak bylo to,si i ty pořád tam někde.Možná si zrovna vo bar vedle,jdu tam zbytečně,ale stejně sám ve městě táhne mě to k tobě,jo.Ale zrovna tak jak den i tenhle pocit slábne,hlavně ať samota noc neovládne, hlavně ať samota noc neovládne.Je čas hrát si na lásky, i dneska vezmem duše na procházky.Jiná noc,jiná ty,podobný pocity,dotyky,těla spojený v jedno světlo,vášeň,pot.A ráno,zatím co jeden z nás spí,druhej jde ulicí a prosí ať už se z toho probudí.Chceš mě v sobě to chápu,jsme taky jenom zvířátka, hlavně ať si nezabouchnem zadní vrátka.Změna přijde,tu nemusíme honit,změna přijde kotě stejně jako vloni,přišla včera,přijde zejtra,ale co my dva teď tady?
|
Prago Union:
Michal Horák:
Michal Horák:
