Svíčka zhasíná,
když píšu vám
černou tuší list,
modlitba má vás proklíná,
to v něm smíte číst,
v tom psaní píšu jen pár vět,
že jste dívce zkazil svět.
To vás nešlechtí,
pane šlechtici,
s krvavou
jizvou na líci,
posílám
svoje pohrdání vám.
Ticho protíná
jen dívčí pláč,
věrné v nevěře,
znavena záhy usíná,
noc první v klášteře.
A v její mysli je pár vět,
o tom, kdo jí zkazil dívčí svět.
To vás nešlechtí,
pane šlechtici,
s krvavou
jizvou na líci,
posílám
svoje pohrdání vám.
A v její mysli je pár vět,
o tom, kdo jí zkazil dívčí svět.
To vás nešlechtí,
vás pane šlechtici
s krvavou
jizvou, prý na líci,
posílám
jen svoje pohrdání vám.
|