Můj pláč
déšť, co z větví se střás,
nesvlažil by mou tvář,
lásko má, nebýt vás.
Má můj pláč
déšť, co pořád je sám,
kéž by ten samotář
zkazil pleť taky vám.
Až vás,
až i vás přejde smích,
hm, pak smísí se sůl
z vašich očí i mých.
Ó, ó, můj pláč
déšť, co z větví se střás,
slaný déšť, nočný mráz,
nesvlažil by mou tvář,
lásko má, nebýt vás,
tmou by nezněl můj pláč.
|