Hloubky lesů úzké stezky kříží
a já po nich sám a sám,
táhnu v nohách dlouhých mílí tíži,
za láskou dál pospíchám.
Vzdálenosti pásy silnic krátí,
každou z nich už dobře znám,
vůní luk i kouřem dálných tratí,
za láskou dál pospíchám.
Je blízká i daleká,
je v síle bouří, v něze kvítků,
v kráse vil,
na váhavé nečeká,
tak dálkou k ní jdu sám,
zastaví mě cíl.
Výšky kopců bílé stužky měří,
stavějí slunci věčný chrám,
kráčím podél lákajících dveří,
za láskou dál pospíchám.
Šířky polí dálné cesty lámou,
kluci tudy táhnou k hrám,
já tam bloudím s písní jen mně známou,
za láskou dál pospíchám.
Je blízká i daleká,
je v síle bouří, v něze kvítků,
v kráse vil,
na váhavé nečeká,
tak dálkou k ní jdu sám,
zastaví mě cíl, hm,
zastaví mě cíl, hm.
|
Václav Neckář:
Václav Neckář:
Václav Neckář:
Václav Neckář:
