Je skřínkou s líčidlem,
je pánem sladkých lží
i růží s odnoží,
ten život můj.
V mém srdci vystydlém
plamínek dál však spí,
vím, že se probudí,
hmm, stůj, co stůj.
Přestupní noční stanicí
jdou tmou mé kroky plačící,
snad někde hledají tvůj práh,
co déšť mi splách.
Je skřínkou s pozlátkem,
je písní pro němé
i prázdné dlaně mé,
ten život můj.
Přestupní noční stanicí
jdou tmou mé kroky plačící,
snad někde hledají tvůj práh,
co déšť mi splách.
Je skřínkou s pozlátkem,
je písní pro němé
i prázdné dlaně mé,
ten život můj.
|