Láhve jsou prázdný, kupé je plný,
„Jen zklidni hormón, nedělej vlny”,
říká ta vedle, ta v šatech s květy,
pod nimiž hraje na kastaněty.
Ještě, že v očích mám dobrou šťopku,
ona však dodá: „Jseš dobrej, bobku,
škoda jen, že nejsi ta
individualita” .
Povídám: „Já vás úplně chápu,
mužských je spousta, málo je chlapů,
kdekdo to zkouší, většinou marně,
poznám to ráno na umývárně.
Nadto vím z knihy Septuaginta,
jak moc tu schází pověstná flinta,
kdo ji vyndá ze žita ?
Individualita!”
Jenže tak těžko vstává se z kleku,
s průměrným platem, ve středním věku,
v tomhle jsem došel k naprosté shodě
s nějakým borcem v půjčovně loděk.
Řekl mi jednou, podruhé, posté:
„Výkonnost klesá, únava roste,
nejsem, s kým se počítá
individualita”
A přesto pořád dělám, co mohu,
jsem jak ten anděl v barokním slohu,
anděl, co tančí, znaven a zkřehlý
uprostřed jiných na špičce jehly.
Jako vy, madam, zoufale čeká,
že přijde někdo svěží jak řeka,
jako řeka rozlitá,
individualita, individualita,
individualita, individualita ....
|
Lucie Bílá:
Monika Absolonová:
Lucie Bílá:
Lucie Bílá:
Arakain:
