|
|
Marcela Voborská - Oblázky Marcela Voborská - Oblázky | | Kvítky barevný vítr rozhoupal,
jak jsi mý ruce k sobě vzal,
studená země voní, měl jsi v ní až nos,
jak jsi me zamiloval.
Za pasem slunce mělo jen bílej hebkej mrak,
tak nějak zůstal jsi mi ty,
šaty jsou pro chudáky, který nemaj čas
svléknout se až po samý rty.
Oblázky pod hlavou a v trávě právě dnes
vyznáme milování hold.
Na návsi kluci pískli, začnem s hostinou
třešínkou na slavnostní dort.
Kvítky barevný vítr rozhoupal,
Venuše odložila pléd.
Za lesem koukal na nás ptačí slet a řval,
kdo ví ten pochopí to hned.
Oblázky pod hlavou a v trávě právě dnes
vyznáme milování hold.
Na návsi kluci pískli, začnem s hostinou
třešínkou na slavnostní dort. |
| |
