K ledu tě táhnu, svůj splín a dech,
dnes nejdu domů na nocleh,
opuštěná ulice je barokním rámem,
zlatá plátna neónů zešednou ránem.
S kapkami deště na víčkách,
omejvám vrásky vzpomínkám
a volaj cesty zpáteční,
náladu mám tak trochu sváteční.
Zahraj i pro mě to věčný blues,
vždyť život není operetní kus,
opuštěná ulice je barokním rámem,
zlatá plátna neónů zešednou ránem.
Hlemýždím krokem táhne noc,
mě ticho nejde na pomoc
a já ten nářek proklínám,
žízeň po životě na rtech mám.
Tak už mi hrajte to věčný blues,
hrajte i pro mě ňáký blues,
že život není operetní kus,
hrajte mi, prosím, to věčný blues,
zahrajte, prosím, aspoň kousek mého blues.
|