Nezhasínej, neusínej,
otevírej krásně naší lásce dům,
nepospíchej, nevyčítej,
nebudí-li příliš kouzlo výkřiků.
Neutíkej
z doteků mých,
zbydou jen návraty,
snů jen výprodej.
Nenaříkej,
nic nevrátíš,
zbyde jen bloudění,
to já už příliš znám,
neusínej, neusínej,
neusínej.
Jsi věta příběhů,
jsi stopa útěků,
neusínej,
jsi ticho přísloví,
jsi ta, která to ví,
vejdi dál.
Jen se dívej,
jen mně líbej,
nežně svírej vrch jen
v bázní návyků.
Nezakáčej,
nežně pláčem,
probuď spáče,
vždyť má ti vrátit příběh snů.
Neutíkej
z doteků mých,
zbydou jen návraty,
snů jen výprodej.
Nenaříkej,
nic nevrátíš,
zbyde jen bloudění,
to já už příliš znám,
neusínej, neusínej,
neusínej.
Jsi věta příběhů,
jsi stopa útěků,
neusínej,
jsi ticho přísloví,
jsi ta, která to ví,
vejdi dál.
Neusínej, neusínej,
neusínej, neusínej ...
|
