Moje sousedka
(asi 2002, Polanka nad Odrou, Markétě Packové)
Vždycky, když vykouknu z okna ven,
Směje se tam u sousedů kočka jen,
Je to kočka dvounohá – člověčí,
Mé bolavé srdíčko nevědomky vyléčí.
R: Já mám sousedku nádhernou,
Chci ať je jen se mnou,
Já ji pozoruju, šmíruju,
Já tuhle sousedku asi miluju.
Na sluníčku zvýrazňuje svoje vnady,
Asi neví, že ve stanu – ano já jsem tady.
Ikdyž nemám volnou chvíli, kvůli ní ji mám,
Jejich krásných křivek já si rád všímám.
Vždyť R:
Takovou kočku to svět neviděl,
Za ní by se žádný chlap nestyděl,
Jak už jsem prostě řekl, je to kost
A více už Vám nepovím, však víte o ní dost.
Například, že R: |
Jan Nic:
