Hvězdy červené i bílé,
pro něž mírou nejsou míle,
hvězdy vzdálené
a věčně mlčící.
Jak dlouho září už
a zdobí vesmír svou
tichou hrou.
K divným úvahám mě svádí,
když svým pohledem je hladím,
k divným otázkám mě nutí
třpytem svým.
Jenom odpověď mi chybí,
když se ptám,
co je tam dál
za jejich zády.
Tam dál,
tam, kde končí mléčná dráha,
tam dál,
v těch vzdálených tmách,
tam dál,
kde se hvězdy očím ztrácejí,
tam dál,
tam dál, ještě dál.
Hvězdám, které nikdo nezná,
lidé dají hezká jména,
jako malým dětem o křtu dávají.
Je to lehčí, než se ptát,
co je tam dál,
za jejich zády.
Tam dál,
tam, kde končí mléčná dráha,
tam dál,
v těch vzdálených tmách,
tam dál,
kde se hvězdy očím ztrácejí,
tam dál,
tam dál, ještě dál.
|
Martha A Tena:
Martha A Tena:
Ash:
