To se vám jen zdá,
že má dlaň je hráz,
dlaně mé, že jsou
přehradou.
Kterou pláčem plním,
kterou můj dech zvlní,
to se vám jen zdá,
snad jen zdá.
Řekni sám,
snad není
vzdychnutí
i snění,
to se vám jen zdá,
jen zdá.
To se vám jen zdá,
zesmutní i strom,
na podzim,
když jej očešou.
Hmm, smysl můj je v lásce,
něco dát, snad ztrácet,
to se vám jen zdá,
snad jen zdá.
Pocit můj je v štěstí,
které můžu nésti,
to se vám jen zdá,
jen zdá.
To se vám jen zdá,
jen zdá.
|