V metru
21.11.2016, v metru
Metro plné neúsměvů,
cestujících do práce,
občas ale je pár jevů
s kterými je legrace.
Jeden zpívá,
druhý páchne,
další zívá
a pak si dáchne.
A já všechno pozoruji,
směji se všem potichu,
ostatní mě škatulkují,
že mám drogy po vpichu.
Ale já se směji rád,
zvlášť když se všichni šklebí,
kontroluji jízdní řád
a vypadám jak debil.
Všichni do displeje čumí,
někdo spí na článkem novin,
smích pod šálou tlumím,
jízdenku v kapse lovím.
Vyjedeme ze stanice,
v tom paní vyběhne ke dveřím,
zapomněla na sedačce plíce,
vlastním očím nevěřím.
Zeptal jsem se opatrně,
jestli chtěla vystoupit.
Ona, jako řádná bába
jede pouze nakoupit.
Postaví se do prostředka,
vráží schválně do lidí,
vystupuje až tu další,
a myslí, že to nevidím.
A já všechno pozoruji,
směji se všem potichu,
ostatní mě škatulkují,
že mám drogy po vpichu.
Ale já se směji rád,
zvlášť když se všichni šklebí,
kontroluji jízdní řád
a vypadám jak debil.
Metro plné neúsměvů,
cestujících do práce,
občas ale je pár jevů
s kterými je legrace. |
Jan Nic:
