Poprchává,
poprchává,
déšť ze snů barvu smyje,
to se stává,
to se stává.
Stisk dlaní zahání
pár šedých šmouh,
pár šedých šmouh.
Proč není ráno
vlídné modrou oblohou,
vždyť mokrá tráva
studí víly do nohou.
Kde obraz té své krásy,
své něžné krásy odhalí,
když příval vody
stříbro v tůni zakalí.
Poprchává,
poprchává,
chór kapek se svým nářkem
nepřestává,
nepřestává.
Svítání rozhání
pár šedých šmouh,
pár šedých šmouh.
Proč není ráno
vlídné modrou oblohou,
vždyť mokrá tráva
studí víly do nohou.
Kde obraz té své krásy,
své něžné krásy odhalí,
když příval vody
stříbro v tůni zakalí,
když příval vody
stříbro v tůni zakalí.
Poprchává,
poprchává.
|