Už nad mou kolébkou
táta můj říkával:
Jen párkrát zaprší,
abych tě vydával.
Poslouchej jako pěna,
zazpívám ti do věna,
tu písničku, kterou mně učila ozvěna.
Tam, tam, tam za tou duhou,
za modrou horou a snad ještě dál,
tam, tam, tam za tou duhou,
tam žije ten o nemž sen se mi zdál.
Srdce své jsem vzala
a do šátku dala,
přes modrou horu
se za duhou vydala.
Kdyby sníh duhu zavál,
za duhou půjdu dál,
srdce své dám tomu
o nemž sen se mi zdál,
Tam, tam, tam za tou duhou,
za modrou horou a snad ještě dál,
tam, tam, tam za tou duhou,
tam žije ten o nemž sen se mi zdál.
Tam za tou duhou,
za modrou horou a snad ještě dál,
tam za tou duhou,
tam žije ten o nemž sen se mi zdál.
|
Yvetta Blanarovičová:
Yvetta Blanarovičová:
Yvetta Blanarovičová:
