|
|
Waldemar Matuška - Píseň finských rybářů Waldemar Matuška - Píseň finských rybářů |
| Břeh a z moře duní
v šedých skalách
a maják v dálce ční,
sedáva ta, jíž voda lásku vzala
a proto nosí černé šaty
smuteční.
Dálkou nekonečnou,
zlou a nebezpečnou,
dál a dál vlny jdou.
Bývala jako jiné,
hezká, mladá a štíhlý měla dřík,
on ji měl rád a ona jeho ráda,
měl bárku a pár sítí
a byl námořník.
Dálkou nekonečnou,
zlou a nebezpečnou,
dál jen vzpomínky jdou.
Jak pěkný a šťastný čas byl,
jak býval veselý každičký den,
když se všem rybářům lov podařil,
v té chvíli zářilo štěstí z úsměvů žen.
Bríza, ač chladná, hřála jak fén,
dívky se k chlapcům sbíhaly ven,
plavé a štíhlé, boků sen.
Lodě však někdy mizí
v šedých skalách,
kde maják z moře ční
a potom ta, jíž voda lásku vzala,
už navždy nosí černé šaty
smuteční.
Dálkou nekonečnou,
zlou a nebezpečnou,
dál a dál vlny jdou.
|
| |
Karel Gott:
Gustav Brom:
Waldemar Matuška:
Waldemar Matuška:
Bohuš Matuš:
