Petra: Že jsi vážně stále stejný,
to se říká, jenže já vím své,
né, není tvá láska jak víno,
čas od času míváš i jinou,
dělíme mé a tvé.
Jindřich: Že jsi vážně stále stejná,
to se říká, jenže já vím své,
co plánů ze svých dluhů vzdáváš
a ráno, když váhavě vstáváš,
zrcadlo bývá zlé.
Spolu: Kdoví jak zůstat stále stejní,
k nám se svou radou hned spěchá,
tak žijem zvlášť, jen stejný plášť
si každý z nás dál obléká,
všechno jak dřív se zdá.
My jsme vážně stále stejní.
Petra: I já.
Jindřich: Říká.
Spolu: Jenže víme své,
jak herce nás můžete vídat,
co nemají zájem nás střídat,
své role soukromé.
Kdoví jak v lásce zůstat stejní,
k nám se svou radou hned spěchá,
tak žijem zvlášť, jen stejný plášť
si každý z nás dál obléká,
všechno jak dřív se zdá.
Kdoví jak v lásce zůstat stejní,
k nám se svou radou hned spěchá,
tak žijem zvlášť, jen stejný plášť
si každý z nás dál obléká,
všechno jak dřív se zdá.
Jindřich: Stále stejní, stále stejní,
to se říká, víme své,
stále stejní jsme dál.
|
Monika Absolonová:
Petra Černocká:
Petra Černocká:
Petra Černocká:
