Kdybych tak byl Rothschild,
dajd dydu dydu dajd dydu dydu dam,
ach, to bych si, biri biri bom,
to bych si žil jako pán.
Nedřel bych jak blázen,
dajd dydu dydu dajd dydu dydu dam,
na práci bych, biri biri bom,
na práci bych vždycky lidi měl.
Sedal bych ve fotelu
v patrovým domě,
kterej bych si nechal postavit,
ten dům by střechu z plechu musel mít.
Z přízemka do poschodí
vedly by schody,
druhý by vedly naopak
a třetí schody, ty bych měl jen tak.
Na dvoře měl bych hejna hus, kachen, krůt
a slepic taky, no to se ví
a na střeše holoubky vrkavý.
A každej, kdo by kolem šel,
hned vědel by, jó, tady bydlí ten,
co svátečně jíst může každej den.
Ach, kdybych tak byl Rothschild,
dajd dydu dydu dajd dydu dydu dam,
ach, to bych si, biri biri bom,
to bych si žil jako pán.
Nedřel bych jak blázen,
dajd dydu dydu dajd dydu dydu dam,
na všechno bych, biri biri bom,
na všechno bych vždycky lidi měl.
Má žena Golda měla by kuchyň jako sál,
v ní novou plotnu, nový nádobí
a na sobě zástěru z hedvábí.
A že by nestačila víc
než vařit, smažit, píct
a k tomu trošku služky prohánět,
měl bych život sladkej jako med.
Zdaleka chodily by za mnou vzácný návštěvy,
podkuřovali by mi, abych jim radu dal,
co na to voni, reptově, říkaly by,
co říkaj voni, reptově , ptali by se,
vždyť voni jsou jak sám Šalamoun král,
boj, boj, boj, boj, boj...
Za pravdu by mi dávali ve všem,
velebily každičkej můj šplech,
vždyť velkej pán má přece ve všem recht.
Moh bych si v svatejch knihách číst
a pak víst spory s rabínama celý dny,
v synagoze sedat u zdi východní.
Ach, milej bože, vždyť ty sám nejlíp víš,
jak krásně bych si žil,
kdybych se jak Rothschild narodil.
Ach, kdybych tak byl Rothschild,
dajd dydu dydu dajd dydu dydu dam,
ach, to bych si, biri biri bom,
to bych si žil jako pán.
Jenže nejsem Rothschild,
dajd dydu dydu dajd dydu dydu dam,
stvořils Pane beránka i lva,
vždyť stačilo říct, že je to vůle tvá
a mohly tu bejt Rothschildové dva
a ten druhej, ten druhej jsem moh bejt já.
|