Settleři: Děvčátko vím,
že dnes je loučením,
do ráje krás
už soumrak padá.
Zklamán a sám
z osady Klín se vrátím,
dám v zapomnění
snění večerům stříbrným.
Eva: Až ztichnou bílé skály,
nad velkou peřejí,
den zhasne tmou.
Tam, kde jsme spolu stáli,
tam srdce zaletí
se vzpomínkou.
Snad pro sny spálené
oči se zarosí,
o štěstí vzdálené
si zaprosí.
Až ztichnou bílé skály,
ty budeš někde v dáli
už dávno spát.
Settleři: Nesmíme znát,
co život nám chtěl dát,
nesmíme mít,
co duše pojí.
Snad zůstanou
nám v srdci místa bílá,
a duši chudou budou
v osadě stále hřát.
Eva: Až ztichnou bílé skály,
nad velkou peřejí,
den zhasne tmou.
Tam, kde jsme spolu stáli,
tam srdce zaletí
se vzpomínkou.
Snad pro sny spálené
oči se zarosí,
o štěstí vzdálené
si zaprosí.
Až ztichnou bílé skály,
ty budeš někde v dáli
už dávno spát.
|