Kámen a hrob,
lásky zbořenej chrám,
proboha, stop,
proč ty slzy jak trám.
Proč pořád pláč a brek
a smutný písně,
fáč a vztek
a různý tísně,
dívce svý, že kámen náhrobní dám.
Proč plakat když,
soudím, že ránu mám,
dívej se výš,
než má zrcadlo rám.
Svý přání znáš, tak vjeď
do vlasů plavejch,
běž a hleď
si očí pravejch,
pláč a vztek si staví náhrobek sám.
Za tou vohradou kvete květina,
chcete, slečno?
Proč nekradou lidi jen ve jménu vyznání?
Plyne den po dni, život je lodní příď
a na tý přídi si můžeš stát,
chce to dejchat a žít, žít.
Pro jednu dlaň,
očí zářivej štít,
člověče, vstaň,
je to prímový žít.
Tak odhoď pryč ten flór
a smutky mnohý,
křič je fór
mít hezký nohy,
křič je fór
si zvednout semafor sám.
Tak odhoď pryč ten flór
a smutky mnohý,
křič je fór
mít hezký nohy,
křič je fór
si zvednout semafor sám.
Týdy dýdy .....
|
Karel Černoch:
Karel Černoch:
Karel Černoch:
Bára Basiková:
Karel Černoch:
