Zvon už půlnoc odzvání,
já však nechci spát,
čekám na tvé pozvání,
přijal bych je rád.
Ty však asi nemíníš
okno otevřít,
tak mi zbývá jen
o tom snít,
tak mi zbývá jen
o tom snít.
Až se ráno probudíš,
uvidíš mě stát,
jenže budu kousek blíž,
než kdy jsi šla spát.
Vyšplhám se po římse,
budu v parku stát
a ty můžeš spát,
klidně spát
a ty můžeš spát,
klidně spát.
A ty můžeš spát,
klidně spát
a ty můžeš spát,
klidně spát.
Až se ráno probudíš,
uvidíš mě stát,
jenže budu kousek blíž,
než kdy jsi šla spát.
Vyšplhám se po římse,
budu v parku stát
a ty můžeš spát,
klidně spát
a ty můžeš spát,
klidně spát.
|