|
|
Daniela Ulrichová - Píseň samotářky Daniela Ulrichová - Píseň samotářky |
| Já samotářka, samotná,
jdu noci vstříc a šeru koutů,
tak otěž sejmu představám
a pochytám je do kornoutů.
A náhle aniž vím,
už mi nic nechybí,
jsem s ním.
Já samotářka najednou
se samotou se vypořádám,
on vlastně vůbec netuší,
že potají mu z ruky hádám.
Co má se mu kdy stát
a co můj nejdražší má rád.
Má tak rád,
když s úsměvem ho vítám,
když jdem tmou
a nábřeží už dřímá.
Je nesvůj,
když den mě neobjímá
a jeho drobných něžností
se sotva dopočítám.
Když pak mží,
tak on mě pláštěm chrání,
zmokne sám,
když přenáší mě louží.
Jen se dotknem, tak vím,
jak po mě touží,
snad nosil by mě na rukou
v tom dešti do svítání.
Tohle já si jen tak nalhávám,
sama mluvím se sebou i tentokrát,
beznaděj, jen sebeklam, to znám,
jenže já věřím v slůvko snad.
Když svítá a mlha zvolna stoupá,
pryč je déšť a s ním i on se ztrácí,
dům z karet se rozpadá a kácí,
zas na světě jsi samotná,
co naděláš, ty hloupá.
Sen končí,
proč já se koncům bráním?
Příběh můj
je přeludem, jen zdáním.
Co na tom,
já stejně půjdu za ním
a toužit budu po něčem,
co nemůže mi dát.
Má lásko,
má lásko,
má lásko,
proč jinou máš tak rád?
|
| |
|
|
|
| | | Tvoje obľúbené položky Tvoje obľúbené položky | | Najnovšie videá Najnovšie videá | |
| Tvoje obľúbené piesne Tvoje obľúbené piesne | | Najnavštevovanejšie piesne Najnavštevovanejšie piesne | | | Nové albumy interpreta Nové albumy interpreta | | |
|
