Býval
jsi přímý
a míval
mě rád.
A s ústy
jen mými
sis dlouho
chtěl hrát.
Teď náhle
zrak stáčíš,
když já
se tě ptám.
Jsi prázdný
až k pláči,
to nejsi
ty sám.
To je snad
mimozemšťan
ve tvojí kůži,
to ne ty,
to je E.T.,
s kým si tu povídám.
To je snad
mimozemšťan,
dech se mi úží,
kde tě mám ?
To je snad
mimozemšťan
a ne ten s plátem,
tenhle snad,
zná jenom chlad,
u nich cit nevedou.
To je snad
mimozemšťan,
kde asi má ten
hvězdu svou.
Můžeš,
tak přej si,
tak cizí
máš tón.
To vážně
ty nejsi,
to vážně
je on,
jen on.
To je snad
mimozemšťan
ve tvojí kůži,
to ne ty,
to je E.T.,
komu teď sbohem dám.
To je snad
mimozemšťan,
dech se mi úží,
kde tě mám ?
To je snad
mimozemšťan
a ne ten s plátem,
tenhle snad,
zná jenom chlad,
u nich cit nevedou.
To je snad
mimozemšťan,
kde asi má ten
hvězdu svou.
|
