Kolikrát sám sobě říkám,
když se ráno probouzím
a tvé oči rozespalé
naráz úsměv vykouzlí.
Že vlastně jsem kus blázna, hm,
vždyť je to vedlejší
a že nejsi příliš krásná,
ty jsi ze všech nejlepší.
Od Šumavy k Tatrám,
od Košic do Aše
i kdybych sto let pátral
a skály přenášel.
A od rovníku k pólu,
kdybych dům od domu šel,
vím, že správnou holku, jak jsi ty,
bych stejně nenašel.
Jistě někdy je ti líto,
věř, i mě to zaraží,
že občas, i když vím to,
že tě mám, si nevážím.
A připadám si hloupý,
když tě pak konejším,
tím, že ti kytku koupím,
ty jsi ze všech nejlepší.
Od Šumavy k Tatrám,
od Košic do Aše
i kdybych sto let pátral
a skály přenášel.
A od rovníku k pólu,
kdybych dům od domu šel,
vím, že správnou holku, jak jsi ty,
bych stejně nenašel.
A tak dřív než píseň zhasne,
jako půlnoc včerejší,
říkám, že jsou holky krásné
a holky nejlepší.
A klukům radu dávám,
jen nemarněte čas,
možná, že ta vaše pravá
bydlí právě vedle vás.
Od Šumavy k Tatrám,
od Košic do Aše
i kdybych sto let pátral
a skály přenášel.
A od rovníku k pólu,
kdybych dům od domu šel,
vím, že správnou holku, jak jsi ty,
bych stejně nenašel.
|
