Někdy nevím, kdo je nad kým pánem, zatím, co svítá, já brečím nad ránem, mám období slz a ty se usmíváš. Občas máme oba, tak trochu špatnej den, přes jiné názory se ale vždy sejdem, poznám vše i když mi zapíráš. Občas zbytečně zatahují se mračna, občas dáváš znamení, ale né tak značná, někdy jen tak sedíš, vůbec mě nevnímáš. Oba nechcem, abychom dospěli, já náladová a ty furt nesmělý a pak si říkám, jak dobře mě vlastně znáš. Pro oba ten druhý pořád jeho sen, nikdy bez sebe nemůžem být ani jeden den a pak jsou zase dny, kdy mě proklínáš. Tak pojď, vždyť jsme na horský dráze, musíme překonávat překážky a všechny nesnáze, všude líp, když se usmíváš. Někdy nevím, kdo je nad kým pánem, zatím, co svítá, já brečím nad ránem, mám období slz a ty se usmíváš. Pro oba ten druhý pořád jeho sen, nikdy bez sebe nemůžem být ani jeden den a pak jsou zase dny, kdy mě proklínáš. Někdy nevím, kdo je nad kým pánem, zatím, co svítá, já brečím nad ránem, mám období slz a ty se usmíváš. Někdy nevím, kdo je nad kým pánem, zatím, co svítá, já brečím nad ránem, mám období slz a ty se usmíváš.