Když jsem byla malá
měla jsem krásnýho hadrovýho psa,
ačkoliv byl hadrovej,
blechy měl opravdický.
A když se s ním trochu třáslo,
sypal se z něho prach,
říkalo se mu Máslo
a ve tváři měl strach.
A každej, kdo ho viděl,
obvykle řekl: Fuj.
A Máslo se pak styděl
a o to víc byl můj.
To divný jméno dostal,
protože jsem šla tenkrát na nákup
a místo másla jsem přinesla
toho hadrovýho prevíta.
Jedli jsme spolu pak suchej chleba
a psovi se jinak neřeklo než Máslo.
Jak roky utíkají,
mění se taky svět
a člověk náhle tají
kolik je jemu let.
Život si se mnou hází,
jako bych byla míč,
a mně najednou schází
a mně najednou schází
můj Máslo, už je pryč.
Ztratil se tam, kde se ztrácí
panenky a čokoláda,
sny a botky šněrovací,
prase, co se do něj střádá.
Všechny tyhle sladký věci,
ze kterejch se dětství tvoří,
musej někde býti přeci,
snad nás dělí sedm moří.
Tam dada, dada dam ...
Pes, kterej se jmenuje Máslo
a ještě k tomu je hadrovej,
nemůže od života čekat
nic dobrýho.
Tak se jednou stalo,
že přišel ke mně kluk
a ten mi řekl: Haló,
kam neseš ten svůj šmuk.
Zahoď ho a pojď ke mně,
vždyť není ti už šest
a přitáh si mně jemně
a chtěl mně asi svést.
A Máslo mi upad na zem
a když jsme odcházeli,
styděla jsem se ho zvednout,
druhej den už tam nebyl.
Ztratil se tam, kde se ztrácí
panenky a čokoláda,
sny a botky šněrovací,
prase, co se do něj střádá.
Všechny tyhle sladký věci,
ze kterých se dětství tvoří,
musej někde býti přeci,
snad nás dělí sedm moří.
Nevím, proč jsem právě dneska
na to zvíře vzpomněla si,
v gramofonu chrastí deska
a z tý hudby jihnu asi.
V gramofonu chrastí deska,
smutnější být sotva může,
Ježišmarjá, ty jsi hezká,
jak růže,
nejsi jediná,
co je nevinna.
Proč by člověk nezaplakal,
když je k tomu flaška vína,
pod okny mi vyje šakal,
říkají mu meluzína.
Na nebi se měsíc chvěje,
možná strachy, možná mrazem
a já nevím, co se děje,
že mi kanou slzy na zem.
Kdo z vás viděl mýho Másla,
kde je ten pes všivák,
snad jsem štěstí nepropásla,
protože jsem byla chtivá.
Od toho okamžiku,
kdy ten pes na zem spad,
přestala jsem mít kliku
a začala jsem lhát.
A život se mi zlomil
tak jako suchej prut
a za ten první omyl
byl osud na mně krut.
A proto hledám toho psa,
kterej mi odnes klid
a proto hledám toho psa,
proto ho musím mít.
Od chvíle, kdy pad tlamou
na dlažbu ulice,
všichni mě jenom klamou
a ten můj nejvíce.
Ten, pro kterýho jsem ztratila
svýho psa a nejen psa,
ten řek mi dneska, ať se nezlobím,
že prej prochází takovým,
takovým zvláštním obdobím,
že nejspíš se vším praští
a že odjede.
Nezlob se na mně
a buď veselá,
nejsem takovej
jak sis myslela.
Tak tedy jeď si
třeba ke všem čertům,
povídám, jeď si
třeba ke všem čertům,
ale kdybys, kdybys tam
zahlíd mýho psa,
zavolej na něj: Máslo.
A pak ho pěkne zabal
a pošli ho na mou adresu,
žít bez jednoho z vás,
žít bez jednoho z vás,
to nesnesu, to nesnesu.
Ten, pro kterýho jsem ztratila
psa a nejen psa,
ten řek mi dneska, ať se nezlobím,
že prej prochází takovým,
zvláštním obdobím,
že nejspíš se vším praští
a že odjede.
Nezlob se na mně
a buď veselá,
nejsem takovej
jak sis myslela,
nejsem takovej
jak sis myslela,
nejsem takovej
jak sis myslela.
Nejsem takovej jak sis myslela.
|
Afghan Whigs:
2 Unlimited:
