Na střechách i ve větvích
všude jásot, všude smích,
když se srdce smíchy třepetá.
I ten vrabčák to hned ví,
natřásá se na větvi,
srdce skáče, zobák štebotá.
Čím, čím, čím to je,
že nedá srdce pokoje,
čím, čím, čimčarara, čím.
Čím, čím, čím je to,
že je pořád jak zakleto,
čím, čím, čimčarara, čím.
To je tím, že někoho mám,
komu já své srdéčko dám,
čím, čím přesvědčím,
že je mým štěstím největším,
čím, čím, čimčarara, čím.
To je tím, že někoho mám,
komu já své srdéčko dám,
čím, čím přesvědčím,
že je mým štěstím největším,
čím, čím, čimčarara, čím.
Čím, čím přesvědčím,
že je mým štěstím největším,
čím, čím, čimčarara, čím.
Čím, čím, čimčarara, čím,
čím, čím, čimčarara, čím.
|