Když je tma a svět je náhle němý,
tu se obyčejně zbavím trémy,
co jsem kvůli ní pohořel už tolikrát.
Jak je kolem tebe plno lidí,
nikdy nedokážu jak se stydím
říct, že ty jsi můj typ a že tě mám rád.
Ale když je tma a svět se stiší,
jsi mi pokud možno ještě bližší,
že si dovolím jít a pod tvým oknem hrát.
Stíny usedají na tvé římse
a já ku podivu nestydím se
vložit všechen svůj cit do serenád.
Kděkdo žasne, když se na mě dívá
i ty hvězdy, které na obloze září,
měsíc má šok a hledá, kdo to v noci zpívá,
že lidi pro ten zpěv nemohou spát.
Moje tréma to je velká vada,
pro ni nevím jestli mě máš ráda,
na tvou lásku se tě ve dne ani ptát netroufám.
Ale když tma voní vlhkou zemí,
půlnoc odbila a zima je mi,
tréma je ta tam a já se tě můžu ptát.
Proč kděkdo žasne, když se na mě dívá
i ty hvězdy, které na obloze září,
měsíc má šok a hledá, kdo to v noci zpívá,
že lidi pro ten zpěv nemohou spát.
Tak sejdi dolů, o to tě teď žádám,
váš dům to není zámek ani hrad,
tak buď uznalá a dej mi šanci,
když ti jak ten rytíř v renesanci
verše skládám k serenádám.
Tak sejdi dolů, o to tě teď žádám,
váš dům to není zámek ani hrad,
tak buď uznalá a dej mi šanci,
když ti jak ten rytíř v renesanci
verše skládám k serenádám.
|
Karel Hála:
Karel Hála:
Karel Hála:
